Historie plemene
18. 9. 2007
Akita je zařazena do 5. skupiny FCI –
špicové a primitivní plemena
Akita Inu je největší a nejmohutnější představitel ze všech plemen japonských špiců. Své jméno získal po městě Akita na ostrově Honšů. V Japonsku je akita velmi oblíbená a chovaná s úctou. Při rodinných oslavách byl dar akity symbolem štěstí, zdraví, síly a inteligence.
V dřívějších dobách vlastnily akitu pouze bohaté vrstvy šlechticů – samurajů. Psi nosili ke každé příležitosti barevný obojek, podle kterého se dalo poznat, do jaké vrstvy náleží majitel psa. Původně toto plemeno sloužilo k ochraně před vetřelci, ale především k lovu medvědů.V roce 1931 prohlásil japonský císař akitu za národní poklad a v tomto okamžiku byl znemožněn vývoz tohoto plemene ze země. Toto nařízení přestalo částečně platit po 2. světové válce, kdy byly akity vyvezeny americkými vojáky do USA.
Do České republiky byly akity dovezeny v roce 1989 právě v USA a počet zapsaných jedinců je již okolo 1700.
Vůči cizím lidem je spíše nedůvěřivý, ale velmi dobře rozlišuje, kdy se jedná o přítele, či vetřelce. Jiná situace je jejich chování vůči jiným psům, chovají se agresivně, proto je nutno s tímto počítat. Toto jejich chování je zčásti dáno výchovou a genetickým zakódováním z dřívějších dob, protože japonci jsou lidé konzervativní, spíše nedůvěřiví a málo přístupní. Při výchově štěňat se doporučuje raná socializace, aby byl pes v budoucnu bezproblémový.
Akita se v současné době uplatňuje jako rodinný společník, doprovodný a strážní pes, ale neztratí se ani při lovecké práci, neboť má velmi dobře vyvinutý čich. Je to vynikající barvář a honič. Výborně se osvědčuje jako saňový pes.
Akita Inu je největší a nejmohutnější představitel ze všech plemen japonských špiců. Své jméno získal po městě Akita na ostrově Honšů. V Japonsku je akita velmi oblíbená a chovaná s úctou. Při rodinných oslavách byl dar akity symbolem štěstí, zdraví, síly a inteligence.
V dřívějších dobách vlastnily akitu pouze bohaté vrstvy šlechticů – samurajů. Psi nosili ke každé příležitosti barevný obojek, podle kterého se dalo poznat, do jaké vrstvy náleží majitel psa. Původně toto plemeno sloužilo k ochraně před vetřelci, ale především k lovu medvědů.V roce 1931 prohlásil japonský císař akitu za národní poklad a v tomto okamžiku byl znemožněn vývoz tohoto plemene ze země. Toto nařízení přestalo částečně platit po 2. světové válce, kdy byly akity vyvezeny americkými vojáky do USA.
Do České republiky byly akity dovezeny v roce 1989 právě v USA a počet zapsaných jedinců je již okolo 1700.
Vůči cizím lidem je spíše nedůvěřivý, ale velmi dobře rozlišuje, kdy se jedná o přítele, či vetřelce. Jiná situace je jejich chování vůči jiným psům, chovají se agresivně, proto je nutno s tímto počítat. Toto jejich chování je zčásti dáno výchovou a genetickým zakódováním z dřívějších dob, protože japonci jsou lidé konzervativní, spíše nedůvěřiví a málo přístupní. Při výchově štěňat se doporučuje raná socializace, aby byl pes v budoucnu bezproblémový.
Akita se v současné době uplatňuje jako rodinný společník, doprovodný a strážní pes, ale neztratí se ani při lovecké práci, neboť má velmi dobře vyvinutý čich. Je to vynikající barvář a honič. Výborně se osvědčuje jako saňový pes.